provenience vystavených děl

Otevření pražské výroční výstavy zahraničním umělcům v roce 1840 umožnilo místním uměleckým kruhům pravidelnou konfrontaci s aktuálními výsledky převážně akademické tvorby hlavních středoevropských center. Struktura účasti zahraničních umělců nejen v oboru krajinomalby jasně ukazuje dominantní postavení mnichovské školy po celé sledované období. Domácí krajináři si v počtu zaslaných děl uchovali primát jen v prvním roce otevření výstavy cizincům, později se jejich podíl nejčastěji pohyboval kolem čtvrtiny zaslaných krajinomaleb. Mnichovskou orientaci, předurčenou příchodem Christiana Rubena na pražskou akademii v roce 1841 posiluje v krajinomalbě nástup Maxe Haushofera. Nejsilnější období jeho pražského působení t.j. 1848-1860 přispělo jak ke stabilizaci domácí scény, tak k intenzivním kontaktům s mnichovským okruhem autorů a jejich veskrze pozitivního přijetí v Praze. Nejvýraznější mnichovská vlna proběhla na počátku 50. let, kdy počet krajinomaleb z Mnichova dosahuje až trojnásobku domácí produkce. Mezi léty 1850 až 1860 tak z Mnichova přichází přes 60 děl, v roce 1853 dosahuje počet dokonce 92 kusů, tj. polovinu počtu vystavených krajinomaleb. Zastoupení Düsseldorfské školy bylo nerovnoměrné s několika krátkodobými vlnami (´57 - ´59,´62-´65, ´71-´75), kdy vystavený počet převýšil počet krajinomaleb pražské provenience.

Další významná umělecká centra, Drážďany a Vídeň, se svými krajinomalbami podílela na pražské výstavě méně , než by se dalo čekat a ve zcela jiné dynamice než předchozí trojice (Mnichov, Praha, Düsseldorf), která v podstatě kopírovala trend v celkovém počtu vystavených děl.

Vliv drážďanské krajinářské školy, působící na české malířství od konce 18. století, je ve sledovaném období na ústupu. Nejsilnější je drážďanská účast na počátku 40. let, následně je téměř zanedbatelná nebo dokonce nulová.

V případě Vídně je nápadné velmi slabé, víceméně nulové období mezi lety 1847 – 1853, setrvale se Vídeň na poli krajinomalby začíná v Praze prezentovat až od roku 1854. Pozici si pak upevňuje až v druhé polovině 60. let a nejvýraznější vlnu zažívá v první polovině 70. let.

Značný počet děl přicházel z dalších, převážně německých škol – Berlína, Hamburku, Karlsruhe, Baden-Badenu, Stuttgartu atd.

struktura účasti domácích & zahraničních umělců