výsledky

Předkládané průběžné výsledky výzkumu představují první z plánovaných výstupů projektu – elektronicky přístupnou databázi krajinářských děl, vystavených na výstavě Krasoumné jednoty v Praze v letech 1840 – 1890. Základní soupis krajinářských děl je výsledkem dlouhodobého zpracovávání primárních pramenů, jejichž údaje byly kriticky zhodnoceny, podle možností sjednoceny a doplněny (viz komentář k soupisu). Poskytuje nezbytný vstupní materiál k dalším krokům projektu a současně nabízí zpracovaná data k dispozici dalším badatelům.

Směřování následující analýzy stavu krajinářské produkce, dobových trendů a působení zahraničních vlivů naznačují další kroky zpracování soupisu – sledování provenience děl, zasílaných do Prahy (struktura zahraniční účasti) a prodejní úspěšnost vystavených děl. Stručné komentáře k výsledkům a grafy jsou koncipovány pouze jako elementární uvedení do problematiky pro snadnější orientaci případným zájemcům.

V závěru roku 2009 byla dokončena publikace, uzavírající výzkumný projekt, ve které byly zde prezentované průběžné výsledky aktualizovány a doplněny. Dále viz odkaz Publikace.

 výstavy Krasoumné jednoty a zastoupení krajinomalby

Po celé sledované období  1840 - 1890 jsou výstavy Krasoumné jednoty jedinou pravidelnou a rozsahem největší přehlídkou převážně akademické tvorby, (nebyly však jedinou možností prezentace – od konce 40. let existovaly alternativní možnosti jak institucionální tak soukromé – např. Jednota umělců a později Lehmanův salon atd.). Od roku 1840 byla výstava KJ otevřena zahraničním umělcům (v menší míře byli ovšem cizí účastníci zváni již dřív) a stala se tak rovněž nejvýznamnější přehlídkou zahraničního umění v Praze.

V průběhu sledovaného období (1840-1890) nemá celkový počet vystavených děl oproti očekávání jednoznačně stoupající tendenci, ale stoupá a klesá ve zřetelných vlnách (viz graf) s maximem na 689 kusech v roce 1885 a minimem na 183 kusech v roce 1844. Kapacita výstavních prostor nemá až do poloviny 80. let žádný vliv na rozsah výstavy a změny prostor se do počtu vystavených děl nijak nepromítají (palác Coloredovský, později  Clam-Gallasův, od roku 1852  Klementinum, 1865 Žofín).

Počátek 40. let  nastupuje ambiciózně s téměř třemi stovkami děl, v roce 1842, nejsilněji obeslaném roce 40. let dosahuje 341kusů. Po propadu let 1843-1845 a následné postupné stabilizaci počtu přesahuje hranici 300ks až v roce 1852, předznamenávajícím stoupající trend. Hned dalšího roku se projevil nástup výrazné vlny, kdy se celkový počet děl oproti slabším ročníkům 40. let téměř zdvojnásobil a dosahoval průměrně cca 400 ks. Po kulminaci v roce 1857 (500ks) dochází ke konci 50. let k poklesu a na počátku 60. let k výraznému propadu (1861 – 210 ks). Od roku 1863 do 1874 se poměrně stabilně počet pohybuje průměrně kolem 320ks. Mezi lety 1875 – 1877 nastává krátkodobý, ale výraznější vzestup, následná léta se vrací k uvedeným hodnotám. Zřetelná změna v rozsahu výstavy nastává s novými výstavními prostory Rudolfina a dokládá jí rekordní počet 689 kusů v roce 1885. Do konce sledovaného období t.j. do roku 1890 je průměrný počet vystavených děl 550.

Zastoupení krajinářských děl

Podíl krajinomalby v podstatě kopíruje trend v celkovém počtu, třebaže výkyvy nejsou tak výrazné. Nejméně krajinářský děl bylo v prvních dvou letech sledovaného období, kdy krajinomalba tvořila sotva čtvrtinu všech vystavených děl. V průběhu 40. let si však postupně lepšila pozici (s příchodem Maxe Haushofera na pražskou akademii) a výjimečně tak dosahovala až téměř poloviny prezentovaných prací. Od počátku 5O. let se poměrně stabilně udržuje poměr cca třetiny až poloviny celkové produkce. Mimo průběžné výkyvy se razantnějším poklesem patrně projevil odchod Haushofera (+1866) a uzavření ateliéru krajinomalby. Od počátku 70. let  se především díky zahraničním zásilkám pozice krajinomalby upevnila, od 8O. let do konce sledovaného období je s polovinou z celkového počtu jednoznačně dominantním žánrem.